Když to vše začalo
Bylo mi 13 let, chodila jsem do školy. Šikanovali mě, říkali mi, že v životě sama nic nedokážu, že se bez pomoci druhých neobejdu. Každé ráno jsem doma brečela, nechtěla jsem do školy. Máma na mě křičela, že musím, že jí jinak zavřou a já půjdu do dětského domova. Začala jsem se sebepoškozovat, až v tu chvíli si máma všimla, že se něco děje. Vzala mě k psycholožce, ta mi ale nepomohla. Máma to dál neřešila, myslela si, že když mě vezme k psychologovi, problém je vyřešen. Na nějakou dobu možná byl, problém nastal když mi bylo 17 let. Začala jsem cítit strach, každodenní strach který mě ovlivňoval. Začala jsem mít úzkosti, panické ataky. Ležela jsem na posteli a měla pocit, že umírám. Prosila jsem, aby mě vzala k psychiatričce, ignorovala to. Říkala mi, že ona je v Brně šťastná a že se zpátky nevrátí, musím se s tím smířit.